Řešení konstrukcí krovů pomocí věšadel

Krovové konstrukce soustavy vaznicové se tradičně dělí na stojatou stolici, ležatou stolici, vzpěradlo, ležatou stolici bez vazného trámu a věšadlo. Právě věšadlo je realizováno zpravidla nad prostory o velkém rozpětí. Tedy tam, kde není střední nosná zeď, na kterou by bylo možno umístit sloupky krovu.

Princip věšadel

Statický princip je zde takový, že sloupky, tedy takzvané věšáky, zde nejsou nikterak namáhány tlakem, ale tahem. Tahové síly ze sloupků se pak přenášejí do šikmých vzpěr. Je však nutné zajistit, aby osy vzpěr a věšáku, především u jednoduchého věšadla, respektivě vzpěry rozpěry a věšáku, platí také u dvojitého věšadla, procházely jedním bodem. To proto, aby sloupek neboli věšák nebyl namáhán ohybem.

Kde věšadla využít

Věšadla se mohou využít u těch konstrukcí, kde je nutné odlehčit vazným trámům. Věšadla bývají také kombinovány se stojatými nebo s ležatými stolicemi. Dále například u pultových střech mohou být věšadla z konstrukčního hlediska uplatněny, a to jednoduché, dvojité i vícenásobné. Věšadlo lze využít také u Hambálkové soustavy podepřené, a to v případě, že by u objektu nebyla konstrukčně řešena vnitřní nosná zeď.